je jednolodní orientovaná barokní sakrální stavba, která leží na zrušeném hřbitově na horním, jihozápadním konci Masarykova náměstí, nad terénním zlomem. Je farním kostelem zbirožské farnosti a spolu s ohradní zdí s branou a márnicí je chráněn jako kulturní památka ČR
Historie
Kostel ve Zbirohu je připomínán již v roce 1330 jako farní. Jeho současná podoba je výsledkem barokní přestavby v letech 1719–1720 podle projektu pražského architekta Filipa Spannbruckera stavitelem Václavem Pokorným z Mýta. Z původního kostela byly využity pouze obvodové zdi kněžiště, při přestavbě obezděné. Toto vročení barokní přestavby je poměrně recentní, starší literatura kladla přestavbu do roku 1716. Úpravy kostela proběhly v roce 1883 a 1921.
Popis
Exteriér
Kostel je postaven na půdorysu kříže s odsazeným užším obdélným presbyteriem, k němuž je na severní straně přistavěna hranolová věž s cibulovou střechou a sakristií v přízemí, k západnímu průčelí přiléhá nízká obdélná předsíň. Křížový půdorys je způsoben dvěma krátkými a širokými přístavky k severní i jižní straně hlavní lodi kostela. Fasádě dominují tři štítová průčelí, východní a na bočních přístavcích, utvářená identicky, zdobená dvojicemi vysokých pilastrů a završená segmentově zakončeným štítem s dvěma jehlanci v bočních křídlech. Slepé niky v ose štítů byly uvnitř malované, pražský malíř Jan Kašpar Schmidt v nich zpodobil patrona kostela svatého Mikuláše, svatého Václava se dvěma anděly a svatého Jana Nepomuckého. Jinak je fasáda kostela hladká, členěná pouze nárožními pilastry, věž malovanými lizénovými rámci. Dva velké boční portály s kamenným ostěním a rozeklaným trojúhelným frontonem jsou dílem kameníka Adama Duchka z Dobříva. Střechy jsou sedlové a valbová, kryté taškami, báň věže je oplechovaná. Interiér kostela je osvětlen obdélnými okny zakončenými stlačenými segmenty, okna věže jsou zakončena obloukem.
Kostel stojí uprostřed bývalého hřbitova, uzavřeného v roce 1897 a zrušeného v roce 1924. Je obehnán nestejnoměrně vysokou kamennou zdí s korunou krytou taškami a cihlami, která je na severní straně prolomená vysokou hlavní vstupní branou. Vchod brány je zaklenut obloukem a lemován kamenným ostěním s vrcholovým klenákem. Plocha stěn je členěna pásy a završena bohatě profilovanou korunní římsou s trojúhelným tympanonem s orámováním obdobným římse.
Archeologickým průzkumem kostela a hřbitova, který provedl v roce 2002 Martin Čechura ze Západočeského muzea v Plzni, bylo zjištěno, že kostel má velmi mělké základy, pouze asi 30 centimetrů, což může vést k jeho statickým poruchám.
Interiér
Interiér kostela je zaklenut sledem křížových kleneb s pasy, boční přístavky s předsíněmi v přízemí mají klenbu valenou s lunetovými výsečemi, podobně jako sakristie, v patře předsíní s mělkými oratořemi jsou zaklenuty valeně, západní předsíň je sklenuta plackou. Oratoře mají v poprsni balkonu dovnitř zvlněnou balustrádu. Stěny interiéru jsou hladké, členěné pouze pilastry s výraznými hlavicemi. V západní části lodi je hudební kruchta.
Zařízení kostela
Hlavní oltář, oba boční oltáře a kazatelna jsou novogotické z roku 1883, provedené pražským sochařem Františkem Josefem Heidelbergrem. Obraz svatého Mikuláše na hlavním oltáři je ovšem starší, barokní, zhotovený Františkem Antonínem Müllerem v roce 1732, barokní jsou i kostelní vyřezávané lavice z první čtvrtiny 18. století. K dalšímu zařízení patří cínová křtitelnice, datovaná nápisem do roku 1650 a barokní mramorový náhrobník v dlažbě u boční předsíně z roku 1658. Nejstarším prvkem ve vybavení kostela je fragment pískovcového náhrobního kamene z roku 1495 v západní předsíni, z nějž se dochovala horní část desky s majuskulním nápisem po obvodu a zlomkem erbovního štítu, který má v klenotu přilbu s fafrnochy a mužskou figuru s veslem na loďce. Z kostela pochází i tzv. Zbirožská madona, dřevěná polychromovaná plastika se zlacením, vzadu vyhloubená, zobrazující Pannu Marii s dítětem Ježíšem na pravé ruce. Plastika je vysoká 158 centimetrů, datovaná do doby kolem let 1515–1525 a je uložena v depozitáři plzeňského biskupství.[8] Na kruchtě jsou varhany z roku 1891, se dvěma klaviaturami a čtrnácti rejstříky, v novogoticky formované skříni, od pražských varhanářů Josefa Rejny a Josefa Černého
